Jaké to bylo být teenagerem? Co si pamatuji z doby, kdy jsem byl(a) v pubertě?

Dospívání je velmi ambivalentní životní etapou. Už nejsme dětmi, ale ještě nejsme dospělí. Rodiče a společnost, ba dokonce i my sami se považujeme za téměř dospělého/dospělou. A chceme, aby se s námi jednalo jako s dospělými, chceme, aby nás ostatní brali vážně, chceme expandovat a objevovat svět, chceme se vymanit z omezení dětství. Přesto si to vyžádá nějaký čas, abychom dorostli k tomuto novému stavu bytí. Je tolik věcí, které zažíváme poprvé:

• Vnímáme mnoho změn na svém těle.
• Jsme poháněni sexuální touhou, sexualita v nás proudí dnem i nocí.
• V mnoha situacích se cítíme nejistě, nicméně nevenek hrajeme „drsňáka/drsňačku, zatímco uvnitř nás vybuchuje sopka ambivalentních pocitů.
• Existuje mnoho očekávání zvenčí i zevnitř: Měl bych(a) vypadat sexy, ale ne příliš. Měl(a) bych vědět, co chci studovat… ale moje preference se mění každý den. Chci být populární v očích ostatních, ale pak jsem tak plachý/á…
• Děláme spoustu chyb a pak se cítíme špatně.
• Často nám něco uniká, protože jsme příliš stydliví, příliš pomalí nebo příliš nejistí na to, abychom zkoušeli nové věci.

V bezpečném prostředí workshopu se chceme učit rozumět tomuto dospívajícímu já nově a jinak. Chceme se naučit soucítit se svými „pubertálními“ pocity, zápasy a nedostatky. Chceme objevovat, nebo znovu objevovat sebe sama tím, že sami na sebe pohlédneme nevinnýma očima. Chceme prolomit ticho uvnitř a najít tak odvahu pokládat otázky, které jsme si v minulosti položit nemohli.

Jako dospělí se dnes můžeme učit od našeho dospívajícího já a vnést do našeho současného života více šťávy a odvahy ke vzpurnosti a dobrodružství.

Více o workshopu zde